florbal
Florball
Florbal je kolektivní halový sport podobný pozemnímu hokeji. Hraje se na hřišti o rozměrech 40×20 metrů s lehkým dutým plastovým míčkem. Při standardní herní situaci je z každého týmu na hřišti v jeden moment pět hráčů v poli a jeden brankář . Hráči při hře používají speciální florbalové hole (tzv. florbalky) a snaží se vstřelit protivníkovi gól. Brankáři žádnou florbalku nepoužívají, chytají pouze svým vlastním tělem, zejména rukama a nohama.Obdobou malého švýcarského florbalu jsou v České republice amatérské soutěže v jednotlivých regionech. Tyto soutěže jsou nezávislé na České florbalové unii a často mají upravená pravidla, nejčastěji je to menší hriště a nižší počet hráču v poli většinou 3 nebo 4 hráči v poli a brankář.
Historie florbalu
I když florbal vznikl původně v USA, je za kolébku tohoto sportu považováno Švédsko. Zde se v 70. letech 20. století začal, pod názvem innebandy hrát organizovaně a rychle si získal obrovskou popularitu. Další zemí, kde si hra brzo získala popularitu, bylo Finsko (pod názvem salibandy) a Švýcarsko (unihockey). S rozdílnými názvy se také mírně lišila pravidla, největší rozdíl byl ve švýcarské verzi, kde i brankář používal hokejku. Ke sjednocení pravidel došlo v roce 1986 v souvislosti se založením Mezinárodní florbalové federace.
Švédsko udává směr ve vývoji dnešního florbalu a má nejvíce registrovaných florbalistů na světě. Česká florbalová unie je z hlediska počtu členů na třetím místě za druhými Finy a před čtvrtými Švýcary.Florbalový míček v dnešní podobě paradoxně nevyvinuli florbalisté, ale baseballisté. Plastový děrovaný míček podobných rozměrů totiž slouží k tréninku baseballových pálkařů.
]Švýcarský florbal
Ve Švýcarsku šli svou cestou. Hlavním rozdílem bylo to, že brankář měl hokejku, jako má brankář v hokeji. Ve Švýcarsku hrají „velký florbal“ (Grossfeld) pouze v nejvyšších soutěžích. V nižších soutěžích se hraje tzv. Kleinfeld – malý florbal, kde v poli hrají pouze 3 hráči (plus brankář). Kleinfeld hraje převážná většina florbalistů v nižších soutěžích. Švýcaři k tomuto rozdělení přistoupili asi také proto, že ve Švýcarsku není dostatek velkých hal (40x20 m).
Současný světový florbal
Dnes už ani ve Švýcarsku brankáři hokejku nemají, protože existují mezinárodní pravidla florbalu stanovená Mezinárodní florbalovou federací IFF (International Floorball Federation). IFF vznikla v roce 1986, mezi zakládající země patřilo Švédsko, Finsko a Švýcarsko. V současnosti tvoří IFF přes 50 zemí, mezi které patří i Nigérie nebo Pákistán. Česko, respektive ČFbU, se stalo členem v roce 1992, kdy měla IFF osm členů.
Mistrovství světa ve florbale
Konalo se již osm ročníků mistrovství světa, přičemž šestkrát vybojovalo vítězství Švédsko, ale při posledním mistrovství v roce 2008 v České republice je sesadilo z trůnu Finsko. To titul obhájilo na vlastní půdě v roce 2010. Češi na domácí půdě obsadili čtvrté místo, ve Finsku získali bronz, když porazili tým Švýcarska jasným rozdílem 9:3. Pro tým Česka to byla historicky druhá medaile.
Olympijské hry
Florbal obdržel v prosinci 2008 uznání Mezinárodního olympijského výboru. Od této chvíle může začít usilovat o zařazení na program olympijských her, jenž může být na návrh programové komise MOV upravován pro každé jednotlivé olympijské hry. Naposledy byl program upraven pro hry 2016 v Brazílii. Pro zařazení na program Olympijských her nejsou stanoveny konkrétní podmínky, ale pro úspěšnou snahu musí florbal ještě výrazně rozšířit počet členských zemí v asociaci IFF.
Jak se hraje
Na hřišti 40×20 metrů, které je ohraničeno 50 cm vysokými mantinely, proti sobě nastupují dvě družstva s pěti hráči v poli a brankářem. Většinou se hraje na tři útočníky a dva obránce. Branky jsou 160 cm široké, 115 cm vysoké, hluboké 65 cm v dolní části a 40 cm v horní části, mají měkkou obvodovou a chytací síť. Hraje se na 3×20 minut (tento limit platí u elitních soutěží, u mládeže a v nižších soutěžích se časy liší), přestávky mezi třetinami jsou 10 minut (v elitních soutěžích). Juniorky hrají třikrát 15 minut čistého času s přestávkou 5 minut.Hráči v poli mohou míček odehrát pouze florbalovou holí, zároveň však není přípustné hrát holí nad úrovní kolen. Míček lze odehrát nebo zpracovat i nohou, ale přihrávka nebo vstřelení gólu kopnutím je porušením pravidel. Kontakt mezi hráči už není zakázán jako v počátcích hry – hra tělem se toleruje. Hra hlavou nebo rukou je zakázaná, stejně jako výskok. Brankář hokejku nepoužívá a může míček odrazit kteroukoliv částí těla nebo chytat do rukou, pokud se jakoukoliv částí těla nebo výstroje dotýká velkého brankoviště. Dále brankář nesmí dostat nahrávku od spoluhráče, tzv. "malou domů" a při výhozu nesmí přehodit půlící čáru.
Výstroj a výzbroj
- Dělí se na výstroj brankáře a výstroj hráče v poli:
Výstroj hráče:
- Florbalová hůl: délka 70-105cm (podle výšky hráče), tvrdost 21,5-42mm (21,5mm nejtvrdší, 42mm nejměkčí), musí mít certifikát IFF
- Obuv: nejlepší je určená přímo pro florbal
- Chrániče: holenní (fotbalové)
- Míčky: registrovány IFF, také v různých barvách, v ČR povolen jen bílý a od MS 2008 i „vanilkový“
- Doplňky: nátepníky, čelenky, vaky na hokejky, tašky atd.
Výstroj brankáře:
- Brankářská maska
- Brankářská vesta
- Brankářské chrániče (lokty, kolena, holeně, suspenzor)
- Brankářské kalhoty
- Brankářské triko
- Brankářské rukavice
- Brankářská maska musí být schválena IFF
